Každý zaměstnanec má právo na půlhodinovou pauzu na oběd v průběhu osmihodinové pracovní doby. Tato pauza se do ní samozřejmě nezapočítává, a nesmí být dána na začátek ani na konec pracovní doby.
To vše je pochopitelné, avšak je zde otázka, kde zaměstnanec vezme jídlo. Tou asi nejvyužívanější možností je, že si jej přinese z domova. Zde je však potřeba, aby si jej mohl ohřát. A to sice jde například v kancelářích s menším množstvím pracovníků, avšak v továrnách, kde jich pracuje třeba sto, tento systém nelze uplatnit. Jednoduše řečeno, než by si poslední zaměstnanec stihl jídlo ohřát, přestávka by už dávno skončila.
Pak je tu varianta, že se zaměstnanec půjde najít ven, například do některé restaurace, nebo si něco koupí v obchodě. Avšak je třeba uvážit, že většina průmyslových komplexů je z pochopitelných důvodů situovaná na okraji města, ve větší vzdálenost od nákupních či obytných čtvrtí. Opět se tedy nezdá reálné, že by bylo možné to během té půlhodiny stihnout.
A tak je tu řešení, kdy jídlo zajistí zaměstnavatel. Může kontaktovat firmu, jako například http://www.arter.cz, která provozuje firemnístravování, a využít jejích služeb. To v tomto případě znamená dovezení určeného počtu jídel v určenou dobu.
Co by měl však web takovéto společnosti obsahovat, aby se zaměstnavatel mohl rozhodnout, zda jejích služeb využije?
V první řadě je to samozřejmě jídelní lístek. Ideální je, pokud je na výběr z více možností. Je totiž potřeba počítat s tím, že některý ze zaměstnanců může mít na některou z ingrediencí alergii, či ji prostě nesnese. Měl by být zveřejněn předem, aby si zaměstnanci mohli zaškrtnout, který pokrm chtějí v daný den jíst.
Dále je to samozřejmě cena. Jistě, jen málokterý zaměstnavatel tuto službu poskytuje bezplatně, avšak alespoň částečně na ni přispívají všichni. Je proto žádoucí, aby částka, kterou za tuto službu zaplatí, byla co nejmenší. Jen tak budou všichni spokojeni.