Povinná školní docházka je něco, s čím se setká každý z nás. Ze zákona musí každé dítě absolvovat základní školu. Ta obvykle začíná v šesti letech věku, i když je samozřejmě možné požádat o odklad – koneckonců děti se nevyvíjejí stejně, a některé z nich nejsou v tomto věku ještě dostatečně zralé.
Tato docházka trvá minimálně devět let, i když je v některých, avšak velmi zřídkavých případech možné, že žák bude muset některou ze tříd opakovat, neboť její učivo nezvládl. V patnácti letech, kdy většina z nich základní školu opouští, jim zákonná vzdělávací povinnost končí, i když naprostá většina z nich pokračuje dále na střední školu či učiliště.
To je současný stav věcí, avšak jen málokdo si uvědomuje, jak nás základní škola ovlivňuje. Má totiž za úkol mnohem více, než naučit nás číst, psát a počítat. Ačkoliv toto jsou samozřejmě ty hlavní důvody, proč byla uzákoněna, ve skutečnosti je toho zde mnohem víc. Ve skutečnosti nás totiž má připravit na budoucnost a dospělý život, a to hned v několika ohledech.
V první řadě nám má dát možnost poznat různé obory, abychom zjistili, v čem jsme dobří, a co nás baví. To nám pak značně usnadní výběr budoucí profese. Pokud totiž například víme, že nám šel velmi dobře dějepis, avšak neměli jsme nijak dobré známky z matematiky, bude poněkud jasné, že ekonomické lyceum asi nebude tou nejlepší volbou.
Zde je však problém v tom, že značně záleží na učiteli, který daný předmět učí. Pokud jej nevykládá dobře, pak i dítě, které by v něm mělo talent, případně by jej bavil, jím bude otráveno, což je velká škoda.
Opominout však nelze ani sociální interakce. Děti se ve škole učí, jak se chovat ve společnosti ostatních, se kterými třeba ani nemusíme vycházet. Zde nemohou odejít jen proto, že se s někým nemusí, a to je v podstatě stejná situace, jako na pracovišti. Jen zde by měla probíhat pod dospělým dozorem, který by měl v případě potřeby zasáhnout. To se však často neděje, a důsledkem je pak šikana.
Základní škola je tedy důležitější, než se na první pohled zdá, a jako k takové je dobré k ní přistupovat. Jde tu totiž bez nadsázky o budoucnost našeho potomka.